Týden třetí ...

3. srpna 2015 v 18:12 | Šárka |  Dánsko Letní škola 2015
Letní škola v Dánsku

Je pondělí a já si to mířím po pouhých čtyřech dnech léčení angíny do školy. Jsem přece v Dánsku už jen poslední týden, není čas podléhat nemoci, ale vstát z postele a ještě tady něco zažít. Ve třídě piji horký čaj a pomáhám své skupině se závěrečnou prezentací. Teoretické přednášky skončily a my máme tento týden za úkol vybrat si společnost, zjistit mezery v jejím fungování a navrhnout jejich řešení jako správní manažeři. Tato práce mě baví, snažím se při ní uplatňovat svojí kreativitu a srším nápady jak motivovat zaměstnance k větší výkonnosti.

Večer dostávám větší chuť do života a tak si užívám společnosti v rozlehlé moderní tělocvičně našeho kampusu. Dnes nám španělský student předcvičuje základy latinskoamerického tance, následně hraji s kluky badminton a končím u ping pongového stolu. Jsem jako raketa a ostatní mají trošku starost o mé zdraví a tak se radši sbalím a jdu spát, vyčerpaná a šťastná.

Ve středu večer sílí intenzita příprav na závěrečnou prezentaci, každý má před třídou přednášet svůj podíl. Desátá hodina odbíjí, přichází nervozita, takže piju kafe a do dvou do rána si chystám z nespavosti svůj proslov. Celkem mě to baví a chci ze sebe vydat co nejvíce, abych tento kurz mohla zakončit s dobrým pocitem a zkusila ukázat co ve mně je. Dokonce mě čeká i závěrečná zkouška.

Je čtvrtek a přichází den D. Ve třídě je vážná atmosféra. Každý chce být nejlepší. Na řadu přicházíme jako třetí. Jsem vždy před mluvením před lidmi tolik nervózní, pak přicházím na řadu a cítím se jak omámená, vím, že musím předstoupit, mluvit a není cesty zpět. Musím ale říct, že po prvních slovech, když vím, o čem mluvím, to náhle přejde a začnu si to užívat.

Stát před lidmi, být středem pozornosti, vypadat přitom sebevědomě a zaujmout posluchače natolik, aby se neodvraceli, ale chtěli vědět, co řeknete dál - to je umění, které takový Obama ovládá bezchybně, a také představa, ke které mám možná daleko, ale potenciál by snad byl, nejdůležitější je trénink. To měl být cíl našeho kurzu, Zkusili jsme si to, ale jen tak trošku, zlehka, prostě příliš málo a musím říct, že velkou vinu nese náš vcelku apatický učitel, který zvládal přípravy na hodinu a harmonogram, ale už nezvládnul navázat se svými studenty vztah (Co o něm vlastně vím? Kdo nás to vlastně učil?), ukázat nám jak se to dělá, snažit se nás posunout, poznat nás jako jednotlivce. Vlastně jsme byli zklamaní, při závěrečném hodnocení (anonymní hodnocení vyučujícího) se to projevilo a já byla jen překvapená, jak překvapený z toho byl on… co čekal? Závěrem bych chtěla říci, že tento kurz, jak se ukázalo, se neskládal z mistra a jeho učňů, ale pouze ze studentů a tak jsme si z něj každý něco odnesli.


Čeká nás ještě párty, rozloučení s kurzem a poslední výlet!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama