Květen 2015

Za prací na Mallorcu!

12. května 2015 v 21:57 | Šárka |  Mallorca 2012
Jak jsem se tam dostala?

Mallorca, na tu vzpomínám ze všeho nejraději, přecejen to byl můj úplně první samostatný výjezd do zahraničí, který mě prostě doslova nakopnul k cestování. Začátek ale nebyl jednoduchý. Na jaře jsme se domlouvaly s kamarádkou, že pojedeme přes agenturu pracovat do hotelu ve Španělsku, ale ona si to nakonec rozmyslela, takže jsem se snažila najít si brigádu v Praze, ale to mi také nevyšlo. Můj kamarád si mezitím své léto zařídil. Jel od července pracovat do hotelu na Mallorcu se svou přítelkyní, která mu mimochodem nakonec brzy odjela zpátky, ale to je jiný příběh. Když už byla téměř polovina léta a já měla za sebou jen nějakou krátkodobou brigádu, napsala jsem mu jak se tam má. Odepsal, že je mu výborně, že tam pracuje s dalšími studenty z Evropy, po práci chodí na pláže a prostě léto jak má být a tak jsem jen tak odepsala "Jéé a mohla bych tam přijet?" a on, že prej by to asi ještě šlo a dal mi email na nějakou španělskou slečnu, či paní, která měla na starosti studenty z ciziny, kteří přijíděli pracovat do řetězců Hi Hotels. Měla jsem tedy velké štěstí, že jsem se mohla spojit rovnou s ní, jelikož můj kamarád tam jel právě přes nějakou agenturu, které musel zaplatit poplatek za zprostředkování, který nebývá zrovna levný a přitom nejspíš neudělali nic jiného, než že napsali mail jako já.

Máme tu menší komplikace

Domluva se španělskou organizátorkou byla příjemná. Napsala, že není problém a hned mi poslala nějaké dokumenty se smlouvou. Kamarád mi napsal, že smlouva se prý podepisuje až na místě a tak jsem si vesele koupila letenku a život měl být krásný a růžový. Jenže pak jsem si na smlouvě všimla RAZÍTKA školy a v tom byl ten zakopanej pes. Zrovna jsem totiž vyšla z pomaturitního studia a vlastně jsem nebyla oficiálně student. Volala jsem tam, ale nechtěli s tím nic mít. Psala jsem tedy organizátorce Marii, jestli je to opravdu nutné, jestli by nešlo přijet jako zaměstnanec. Vlastně takhle zpětně vůbec nechápu jak mi mohla vyjít tolik vstříc, napsala mi všechny podmínky zaměstnance, které jsem ale nesplňovala, nejspíš kvůli španělštině, už nevím. Pak přišel víkend, po víkendu jsem měla termín odeltu. Přes víkend Marie nekomunikovala. Zavolala jsem své bývalé učitelce angličtiny z pomaturitního studia, která byla ochotná mi smlouvu podepsat, ale neorazítkovat. Tak jsem si řekla fajn, mám podepsanou smlouvu, mám letenku, odletím a zkusím své štěstí na místě (ještě jsem napsala mail Marii, že smlouva je podepsaná a že přijedu)......Soy un poco loco eeh?


Na místě

Sedla jsem na letadlo z Prahy na Mallorcu a během letu, když jsem přilétala mi tak nějak začalo všechno docházet, že tam jedu tak nějak neohlášená a že je to celý asi dost šílený a že jsem sama. Vzala jsem si taxíka a jela do hotelu podle adresy. přijela jsem docela pozdě večer, na recepci jsem řekla že jedu jako brigádník z Čech, dali mi klíčky od pokoje, na nic moc se neptali, všechno probíhalo v klidu. Na pokoji jsem potkala dvě slečny jednu z Argentiny a druhou španělku, pokoj vypadal krásně, jako pro hosty. Venku před hotelem jsem se sešla se svým kamarádem, vzal mě na pláž, koupili jsme sangrii a byla pohoda. Druhý den si mě zavolal ředitel do kanceláře, byl to velmi příjemný charismatický pán. Řekla jsem mu celý ten příběh (samozřejmě anglicky), jak jsem chtěla přijet, ale že mi škola nechtěla dát razítko, ale nakonec mám podpis a tak, jelikož jsem už měla letenku, jsem přijela. Vzal telefon a zavolal organizátorce Marii, které jsem se omluvila, že jsem takhle přijela a znovu jí řekla to samé, dala mi ale ultimátum, že do 24h budu mít razítko, nebo mám odjet. Takže jsem začala volat domů, posílat emaily škole, vše co jsem mohla. nejvíce mi pomohl můj táta, který se školou komunikoval telefonicky. Moc dobře to nejdřív nešlo. V hotelu jsem z toho zatím byla celkem špatná, ale všichni na mě byli neuvěřitelně milí, pan ředitel mě vždy na chodbě pozdravil "Hola!" řekl ať se jdu najíst a že to dobře dopadne. ten den jsem razítko nedostala a tak jsem za ním následující ráno smutně šla, čekala jsem, že se asi odstěhhuju a on na to: "Máš dalších 24 hodin". Táta mě ale zase informoval o tom, jak se škola vzpírá a tak to nevypadalo o nic lépe. Odpoledne jsem šla za ředitelem, že to asi nemá cenu, že odejdu a on najednou zvolal to svojí kostrbatou špangličtinou: "Máš razítko!" - Nemohla jsem tomu uvěřit. Úžasné. Prý se mám tedy sbalit, budu od příštího dne pracovat ve vedlejším hotelu, kde byl právě i ten můj kamarád. Všechno dopadlo dobře. :)
Později mi táta vysvětlil, že škola zavolala Marii, aby si ověřili o co se jedná a za co budou mít odpovědnost a tak, no hrůza.
Důležité je, jak vidíte, že španělé jsou vstřícní, milí a optimističtí (což se mi potvrzovalo během celého pobytu) a že všechno je možné. :)


Práce a život v hotelu

A pohádka začala. Práce pohádková nebyla, ale v dobrém kolektivu je to někdy i zábava. Pracovali jsme 8 hodin denně, 5 dní v týdnu - začali jsme v 8 ráno a pracovali do 2 odpoledne, pak volno, váleníčko na pláži a pak dvě hodiny večer, během večeří. Starali jsme se o chod restaurace ve stylu švédských stolů. Stoly se musely prostřít, pak přicházeli hosté, kteří si brali jídlo sami, ale po jejich odchodu musel být stůl zase čistý a připravený pro další hosty. Nevěřili byste jak ty stoly občas vypadaly. Dva dny v týdnu jsme měli volno. Jídlo, ubytování zdarma, 350 euro za měsíc. Ubytování teda hrůza, z luxusního pokoje jsem se přestěhovala do něčeho co vypadalo jako sklep, říkala jsem tomu krysí díra :D byly problémy se sprchou, s věčným dusnem a vedrem, s větráky apod., ale nakonec jsme tam moc času netrávili. Téměř každý večer jsme se v partě scházely různé národnosti a chodili jsme s pytlem ledu, kelímkama a sangrií na pláž, večer jsme zakončili většinou v baru. Nejbližší bar, kam jsme často chodili se spolubydlící, byl asi minutu od hotelu cestou na pláž, tam to trvalo asi tak tři minuty. Jinak tam byla spousta obchůdků se suvenýry, na pláži byl Mcdonald, autobusová zastávka, kde jsem nastoupila na autobus, když jsem si chtěla o day off udělat výlet do nějakého městečka či přístavu. Asi půl hodiny pěšky od hotelu byla neuvěřitelná bar street (Magaluf), kde se každou noc váleli opilí angláni a kde byla jedna z největších diskoték světa BCM, kam přijížděli slavní rappeři, DJové, skupiny, byla jsem tam jednou, nebylo to levné, ale měli jsme na vstupy slevenku jako zaměstnanci hotelu.


Lidé, které jsem poznala

V hotelu jsem pracovala se Španěli, Bulhary, Slovákem, v kuchyni pracovali i dva černoši, myslím, že jeden byl ze Senegalu, jezdil tam pracovat už kolikátý rok, druhý uměl výborně francouzsky, tak jsem si jí trochu oprášila. Nejbližší jsme si byli s Bulhary, občas jsme narazili na stejná slova, smáli jsme se tomu co máme odlišné, například na jejich kroucení hlavou na opačnou stranu, když myslí ano či ne, na to se opravdu těžko zvyká :D. na pokoji jsem bydlela v Finkou, to bylo také zajímavé, slyšet finštinu je ze začátku dost vtipný, díky ní mám krásné fotky protože s sebou měla zrcadlovku, bylo těžké s ní držet krok, pořád chtěla chodit do baru, uměla z nás nejlépe anglicky, mají ve Finsku nejlepší vzdělávací systém, mohla jet od školy do Austrálie a to byla na střední hotelové škole, o Austrálii mi hodně vyprávěla, jak měli klokany na zahradě a tak. Přeháněla to s opalováním asi proto, že věděla že sluníčko, až se vrátí domů, zase dlouho neuvidí. Španělsky mluvící studenti měli zpravidla lepší pokoje a pracovali na recepci nebo v administrativě, seznámila jsem se s recepčním kostaričanem, další z recepčních byla třeba i maďarka. Španělé nám rádi hráli na kytaru na pláži, zpívali si a pískali při práci v kuchyni a měli pořád dobrou náladu. Pracovali jsme i se staršími pány Španěli, ale byla s nima sranda jakoby jim bylo 20. Jeden mě vzal jednou autem po okolí, taky mě ukázal kde bydlí, povídal o své rodině a tak, zajímavé bylo, že já neuměla španělsky a on neuměl anglicky ale stejně jsem vždycky věděla, co mi říká. Prostě nejlepší léto :)