Den první ...

17. ledna 2018 v 20:43 | Šárka |  Dánsko karavanem 2017

Jak jsme procestovali Dánsko karavanem


Těsně před skončením prvního ročníku mého studia v Dánsku, mi moje rodina udělala radost a přijela mě navštívit Karavanem. Náš úmysl totiž byl, Jakubem, tedy tímto karavanem, Dánsko procestovat. Můj táta byl řádně připraven. Koupil si knižního průvodce Dánskem a také si ho před cestou celého přečetl. Měli jsme tak během cesty i občas nějaký výklad a věděli jsme, na která ta nejkrásnější a nejvíce turisticky známá místa se vydat. Někdy je lepší zabloudit na místa, která až tak známá nejsou, s tím souhlasím, jenomže my jsme tolik dní na prozkoumávání neměli a půjčení karavanu na nějaké bloudění každý den něco stojí. Navíc, Dánsko celkově masovým turismem moc neoplývá (Kolik znáte lidí, kteří jedou na dovolenou do Dánska?), tudíž jsme i na těch nejznámějších místech byli téměř sami.


Karavanem za mnou má rodina jela z Pardubic až do Odense, kde studuji. Odense je třetím největším městem Dánska, je dvakrát větší než Pardubice a je to takové typické studentské městečko s hezkým historickým jádrem. Také je nejznámější tím, že je rodištěm historicky a kulturně velmi důležité osoby H. C. Andersena, můžete zde tak navštívit jeho rodný dům. Řekla bych, že snad většina středně velkých soch v dánských městech je inspirována právě jeho příběhy. Ta nejznámější, Malá mořská víla, leží u břehu hlavního města Kodaně.



Odense leží na ostrovně Fyn, kde jsme ještě chvíli zůstali a jeli, jakožto první zastávku, navštívit krásný hrad Egeskov. Tento hrad bude Čechům připomínat náš zámek Červenou Lhotu. Je zbarven lehce do červena, a je obklopen vodou tak těsně, jakoby z ní vystupoval. V celém areálu jsou také krásné zahrady, muzeum, labyrint, cesta ve výšce mezi stromy a daleko více.



Později odpoledně jsme z ostrova Fyn přejeli přes most na Jutský poloostrov, kde jsme brzy zaparkovali pod majákem u pobřeží (Sletterhage Fyr). Tam jsme měli v úmyslu i přespat. Nejprve jsme místo prozkoumali, šli na procházku okolo moře, vyfotili si krásné výhledy se západem slunce, kameny a barevné květinky a večer jsme zakončili venkovním grilováním. V Dánsku typicky hodně fouká vítr, tudíž to byl trochu boj, ale i tak to bylo krásné zakončení dne. Později už byla venku čím dál větší zima, takže jsme si raději zalezli do karavanu a před spaním si ještě dali skleničku vína.


 

Zakynthos, cestopis

26. října 2015 v 23:29 | Šárka |  Zakynthos 2015
Cestování po Zakynthosu


V druhé polovině září roku 2015 jsme se s rodinou rozhodli prodloužit si léto a jet za sluncem na řecký ostrov Zakynthos. Tento ostrov jsme si vybrali pro jeho rozlehlé pláže, bílé útesy, azurové moře a krásné vyhlídky. Na Zakynthos se také jezdí za želvami, ale o tom později.
Září je příznivá doba pro ceny zájezdů. Vybrali jsme si týdenní zájezd od Cestovní kanceláře Alexandria do hotelu Strofades v Tsilivi za 13 990 Kč pro jednoho se službou all inclusive a odletem z Prahy.




HOTEL A DESTINACE

Strofades Beach Alexandria Club je tří a půl hvězdičkový klubový hotel v letovisku Tsilivi. Největší předností tohoto hotelu je, že leží pár kroků od písečné pláže, kam jsme se chodili vykoupat nebo projít, nebylo třeba pronajímat lehátka nebo hledat na pláži sprchy, vše potřebné bylo u bazénu před hotelem včetně baru. Dění kolem hotelu bylo zpestřeno animačním týmem, který organizoval různá fitness cvičení, šipky nebo třeba petang na pláži. Spokojená jsem byla především s jídlem, tradiční musaka nebo řecký salát s feta sýrem jsou typickými pokrmy Balkánu.


Letovisko Tsilivi je malé, ale najdete zde všechna využití. Dlouhou pláž a water sports si užijete ve dne, večer zase zabrousíte do restaurací, barů nebo obchůdků. Tsilivi je dobrý výchozí bod pro cestování, nachází se na východním pobřeží ostrova a je zhruba stejně vzdálené jak od severního tak jižního cípu, kam to právě turisty nejvíce láká.


POČASÍ A MOŘE

Na Zakynthosu, jak nám bylo řečeno, jim na konci září již začínalo zimní období, což neznamenalo, že bychom tam měli zimu. Ve dne bylo horko na opalování, celkově bylo pořád příjemně, zhruba 30 °C, k večeru chladněji. Moře bylo po sezóně krásně vyhřáté až 28 °C, po většinu času rozbouřené s vlnami, tomu každý nepřijde na chuť, ale pro nás to byla zábava. Poslední večer přišel silný liják, ale prý to byl úplně první za celou sezónu.


DOPRAVA NA ZAKYNTHOSU

Na Zakynthosu funguje autobusová doprava, kterou jsme sami nevyzkoušeli, ale dostali jsme od delegáta potřebné informace. Nebylo tehdy úplně jasné, kdy vlastně autobus jezdí, jelikož se tou dobou měnil jízdní řád z letního na zimní, který ještě nestačili vyvěsit, autobus prý ale jinak jezdí včas, jízdenku si zakoupíte u řidiče. Cena z Tsilivi do Zakynthosu činí 1,60 euro, do jiných měst se mění podle vzdálenosti. Další možnost přepravy je taxi, které je již dražší. Půjčit si můžete různé typy vozidel, skútry, menší terénní vozy, běžná osobní auta apod. Co se týče ceny, tak je lepší obejít si více půjčoven.


PŮJČENÍ AUTA

Na cestování po ostrově jsme si vyhradili 2 dny s tím, že si půjčíme auto. Ceny půjčovny nikde oficiálně neuvádějí, musíte přijít, zeptat se a oni vám cenu navrhnou. Ta se mění podle toho, jaký typ vozu chcete, na jak dlouhou dobu, zda s pojištěním či bez, nejspíš i podle toho zda jste Čech, Rus nebo Angličan a možná i podle toho, jestli přijdete uprostřed nebo na konci sezóny. Nejvýhodnější cena, kterou nám nabídli za auto značky Chevrolet Matiz na dva dny byla 65 euro s pojištěním. Bez pojištění cena činila 55 euro, avšak pokud by došlo k nehodě, museli bychom doplatit dalších 300 euro. Na Zakynthosu jsou skútry velmi oblíbené a často kvůli nim prý dochází k nehodám, tudíž je lepší se pojistit. Ceny benzínu se pohybují okolo 1,47 euro/litr. Projeli jsme celý ostrov, což nám vyšlo na cca 300 km a za benzín jsme utratili 20 euro.


CESTOVÁNÍ NA JIH ZAKYNTHOSU

První den cestování jsme vyrazili směrem na jih s cílem dojet na turisticky známou rozlehlou písečnou pláž v zálivu Laganas táhnoucí se po celém jihovýchodě mezi dvěma výběžky. Tento záliv je nejznámější tím, že je zde možné vidět želvy, za kterými je ale potřeba se vydat dále od pobřeží lodí nebo šlapadlem. My jsme želvy neviděli, ale užili jsme si průzračnou vodu a dlouhou procházku po pláži, kde téměř na každém kroku narazíte na oplocená místečka s upozorněním, že se jedná o kladiště želvích vajec. Další zajímavostí této pláže je to, že přes ni celkem často a také nízko přelétají letadla, takže se setkáváte s fotografy, kteří netrpělivě čekají na správný záběr.


Vydali jsme se ještě dál na jih do zálivu Keri a vesničky Limni Keri, která leží v Národním parku Zakynthos. Tady nás hned ohromilo úžasně azurové průzračné moře s písečnou pláží a krásným výhledem na ostrov Marathonisi. Z malého přístavu zde vyplouvají několikrát denně výletní loďky, které jezdí k jeskyním, jižnímu mysu a na okolní pláže. V Limni Keri je autobusová zastávka, odkud je možné se dostat do hlavního města ostrova.


Nakonec jsme se ještě jeli podívat na vyhlídku do nedaleké vesničky jménem Keri, kde vedle malého parkoviště stojí karavan s občerstvením a před ním příjemné posezení na slaměných balících pod dřevěným přístřeškem odkud jsme si nejlépe užili výhled na bílé útesy táhnoucí se podél tmavomodrého moře.
Po tomto krásném zážitku jsme se mohli vydat zpět přes Laganas a Zakynthos na večeři do našeho hotelu v Tsilivi.


CESTOVÁNÍ NA SEVER ZAKYNTHOSU

Cílem druhého dne cestování byla nejslavnější vyhlídka z útesů na vrak lodi na severu Zakynthosu. Vyrazili jsme tedy z Tsilivi severně podél východního pobřeží a cestou udělali pár zastávek. První byla po delší jízdě autem v přístavu Agios Nikolaos kvůli malému občerstvení, kde nám hojně nabízeli hromadné výlety lodí podél útesů ostrova s jeskyněmi a zakončené na slavné pláži Navajo s populárním vrakem. My už jsme ale tento výlet absolvovali před několika lety a tak jsme se vydali autem dál po kopcích nejprve k nejsevernějšímu cípu ostrova, kde leží vesnička Korithi. Hlavní atrakcí je tady bílý větrný mlýn s restaurací a maják. Je zde pěkné posezení a fotografové si přijdou na své.

Ze severního cípu směrem dolů podél západního pobřeží směrem na Volimes jsme se pomalu přibližovali k vytoužené vyhlídce na pláž Navajo. Podle parkoviště plného aut se hned pozná, že se jedná o turistickou dominantu Zakynthosu. Sešli jsme kousek dolů ke kraji útesů, kde je jediné místo ohraničené zábradlím určené pro fotografy, avšak pro mnohé nenabízí dostačující výhled a tak turisté s fotoaparáty stejně jako my chodili po nebezpečných okrajích útesů se snahou najít ideální záběr. Zda už někdy někdo při focení spadl dolů do moře, jsme se nedozvěděli. Nakonec jsme našli ideální místečko na vybíhajícím útesu nabízející výhled a fotky jako z katalogu. Po dlouhé chvíli kochání spokojeně odjíždíme napříč ostrovem zpět do Tsilivi.

Dvoudenní cestování, kdy jsme projeli celý ostrov s návštěvou nejznámějších turistických atrakci, jsme tak měli za sebou, což svědčí o velikosti Zakynthosu. Nikam se nejede moc dlouho, ale alespoň jsme netrávili příliš času v autě.

Za prací na Rhodos!

13. srpna 2015 v 23:51 | Šárka |  Rhodos 2013

"Jaké jsou tvé plány na léto? Jedu pracovat na 3 měsíce do Řecka!"


Tento článek je o tom, jak jsem se vydala pracovat do hotelu v Řecku. Jde o příklad nepříjemné pracovní zkušenosti v zahraničí, jak jsem jí vyřešila a jak jsem se nakonec měla dobře. Cestování, to je škola života, ne vždy to dopadne podle plánů a představ, ale jde o to, jak se člověk zařídí. Pokud Vás to zajímá, čtěte dál:


Jak jsem se tam dostala?

Po úžasné zkušenosti na Mallorce jsem měla v plánu léto 2013 prožít stejným způsobem. Už jsem věděla, že to jde i bez agentury a tak jsem odesílala emaily se svým životopisem v angličtině do hotelů po celém Rhodosu. Mojí cílovou destinací se tentokrát stalo Řecko. Rozeslala jsem nesčetné množství mailů, až se mi nakonec ozval jediný hotel na okraji města Rhodos. Byla jsem nadšená. Ředitel mi odepsal, že tam prý už mají na praxi dvě studentky ze Slovenska, ať určitě přiletím a že nabízí (stejně jako na Mallorce) ubytování a stravu zdarma plus zhruba 350 euro na měsíc. Zabookovala jsem letenku a čekala na den, kdy započnu své další dobrodružství.

Na místě

Vše proběhlo hladce, čekali mě, takže žádné překvapení jako minulý rok. Po ohlášení na recepci mě převzala jedna ze zmíněných Slovenek a zavedla mě do našeho obydlí, do apartmánu ve vedlejší budově. Tam se mi moc líbilo. Dostala jsem samostatný pokoj, Slovenky sdílely druhý pokoj dohromady, také jsme měly kuchyňku a dlouhý balkón. Od pláže nás dělila pouze stará oprýskaná budova bývalého hotelu, která nám kazila i výhled, ale na kraji balkónu jsme k moři dohlédly. Sídlily jsme vlastně v druhé řadě budov od pláže. Hned jak přišla z práce třetí spolubydlící, udělaly jsme si na balkóně první dýchánek. Na balkóně jsme vůbec trávily čas nejraději, foukal tam silný chladivý vítr, takže se tam přes den příjemně opalovalo, "foukalo" vlasy a sušilo oblečení. Vítr tam byl tak silný, že mi jednou uletěl ručník a už jsem ho nenašla. Musely jsme své útočiště chránit od švábů sprejem a křídou - což zní trošku spiritualisticky, ale opravdu, křídou ohraničíte prostor, kam nechcete, aby lezly a funguje to. Co mě zklamalo, bylo, že jsme neměly přístup na wifi od hotelu, což jsem vůbec nepochopila, prý jen pro zákazníky. Šly jsme tedy na internet do restaurace situované téměř pod naším balkónem, kde jsme dostaly heslo a tak jsme se na nejbližším konci balkónu připojovaly.


Práce a jak jsem tam skončila

Jak jsem brzy pochopila, nešlo o práci, ale otročinu a teror. Naše na pohled usměvavá vedoucí měla lehce diktátorské sklony. Byly jsme věčně pod dozorem, věčně jsme podle ní nic neuměly a ráda zkoušela naší pracovní morálku nesnesitelnými úkoly. Například mi ukázala zašlý umělohmotný vozík a řekla, ať ho myju tak dlouho, až bude vypadat jako nový. Museli jsme zametat a následně vytírat celou jídelnu a ona za námi chodila a kontrolovala, zda nevynecháváme jediný centimetr. Slovenkám dala jednoho dne za úkol vytřít schody houbičkou na nádobí. Nejprve jsem se jí snažila zavděčit, abychom byly v práci spokojené, ale jelikož bylo nakonec vždycky všechno špatně, její nesnesitelná přítomnost a urážky nakonec překročily hranici mojí tolerance. Navíc mi také připadalo podezřelé chování ředitele, kterému jsem po třech dnech práce připomněla, že bychom měli napsat pracovní smlouvu, stěží se mi kouknul do očí, něco prohodil a odešel. Ráno jsem se na dalších deset hodin strávených v práci, kde dělám všechno špatně, vůbec netěšila a tak jsem si uvědomila, že mi to za to nestojí a že své léto chci vlastně strávit úplně jinak.

Práci v hotelu jsem nedokázala ukončit sama, takhle to vzdát, co bych tam pak dělala, jela domů? No a tak mi nakonec pomohla zase další narážka od mé vedoucí, která už překračovala všechny hranice, a když se mě nakonec ptala, proč tam jako vůbec jsem, cítila jsem se, jako že tam opravdu být asi nemám, že tam být ani už nechci a že tahle hloupá ženská nemá žádné právo se takhle chovat. Je to opravdu nepříjemná situace, se kterou se můžete setkat kdekoliv, pracujete a chcete pracovat dobře, ale vaše vlastní vedoucí vám to nedovolí, protože nechce, chce si na vás pouze zvyšovat sebevědomí, kam to asi může vyústit?

V práci jsem skončila, žádné peníze jsem nedostala, ale nárokovala jsem si ještě pár dní v přiděleném apartmánu, abych měla čas vymyslet co dál.

Záchrana

Toho večera jsem byla opravdu nešťastná, trauma z nevydařeného léta, prohra, otázky: Proč se to stalo? Mohlo to být jinak? Proč já? Možná jsem měla víc pracovat, víc se usmívat, být ticho - ale to jsou pocity, které by akorát udělaly radost mé exvedoucí. Slovenky tam přišly na praxi, měly smlouvu už dopředu, vedoucí se k nim nechovala o nic líp, ale nějak to snesly, já jsem tam prostě nějak nepatřila. Opravdu je obdivuji za to, že tam vydržely tři měsíce. No nic, zkušenost, potřebovala jsem se z toho dostat a tak jsme vyrazily na bar street. Musím říct, že to je to nejlepší co můžete udělat, pokud jste v zahraničí ztraceni. Ne abyste se opili, ale abyste získali informace, no a také si zvedli náladu. Potkaly jsme Švédy a také holčinu z Hradce Králové, kteří tam pracovali jako PR, stáli před bary a dělali jim reklamu, snažili se přilákat kolemjdoucí. Dozvěděla jsem se tak o další možnosti práce na léto, ale už bylo všude plno, sezóna již začala. Ptala jsem se alespoň na možnost ubytování a zjistila, kde tihle PR bydlí. Na konci barstreet jsem se nakonec o jedné pracovní příležitosti dozvěděla, sháněli servírku, takže jsem se měla konkrétního dne zastavit - tak jsem taky udělala, ale když jsem tam přišla, bar byl očividně mimo provoz, asi nebyl výdělečný a tak ho zavřeli, nevím.

Naštěstí jsem měla ve Faliraki přátele, kteří tam jeli pracovat na celou sezónu - delegátka a fotograf. Takže jsem za nimi jela autobusem, pomohli mi najít velmi výhodný pokoj nad barem, takové mé nové doupě a tam jsem nakonec strávila zbytek měsíce. Práci jsem se také pokoušela najít, ale vše bylo obsazené. Jednou jsem vyrazila s polaroidem do Rhodosu, abych se ptala lidí, jestli si chtějí pořídit fotečku za peníze, ale příliš jsem se styděla. Všude navíc číhala policie, takže by takové vydělávání na černo mohlo skončit docela špatně. Šla jsem pro zlepšení nálady na zmrzlinu, kde jsem se zapovídala s majitelem, začal mi nabízet práci u pultu, dal mi vizitku, ale to už jsem bydlela ve Faliraki, musela bych dojíždět a navíc mi nepřipadal moc důvěryhodný, kdybych mu zavolala, nakonec by nejspíš o práci nešlo, no tak aspoň jsem měla pořádnej kopec zmrzky zdarma.

Trávila jsem tedy čas výlety po ostrově, povalováním na pláži u Water Sports - kde pracoval můj kamarád, což mi přinášelo jisté výhody, jezdila jsem autobusem za svými kamarádkami Slovenkami do Rhodosu, poslouchala nové drby o dění v hotelu a diktátorce a případně i přespala tajně v apartmánu. Chodila jsem na filmy promítané na plátně na zahrádce jednoho baru ve Faliraki, potkávala lidi a bavila se. Třeba jsem si zkusila, jaké to je, vyrazit úplně sama do baru, nejdřív jsem se cítila divně, lepili se na mě zoufalí Řekové,kterým jsem nalhávala, že tam jsem s přítelem, ale pak jsem potkala partu rakouských studentů, se kterými jsem pak vyrazila do baru ještě jednou, jeden z nich mi povídal o svém pobytu v Kalifornii, tehdy pro mě bylo ještě nepředstavitelné, že se tam příští léto také podívám.


Závěr

Dozvěděla jsem se, že práce v Řecku na hotelích je všude celkem otročina, řekové nejsou jako španělé, kteří se v práci baví a berou to lážo plážo, udělají si z vás robota, jsou přísní a povyšují se. Slyšela jsem také názor, že řekové jsou líní a rádi, když za ně druzí pracují. Také na nás v hotelu šetřili, jídla moc nedávali, ještě jsem si ho musela kupovat sama, na Mallorce o jídlo nebylo nouze. Věčný dohled, pravidla, zákazy, sem nesmíš, tady být nemáš. Pocit podřazenosti. Je známé, že Angličani si dělají služky z aupairek z východu, ale Řekové na Balkáně nemají právo se chovat povýšeně. No je vidět, že mají nouzi, také mi často vraceli špatně, když jsem si šla něco koupit do pekařství, nebo restaurace, dokonce mi jednou dali místo eur jejich staré neplatné mince. Na to je potřeba si tam dát pozor. Na Rhodosu jsem nakonec byla taková svobodná cestovatelka, která si nic nevydělala, utratila veškeré úspory, šetřila, hodně zhubla, jelikož jsem jedla pouze ovoce a kebab - ten tam mají fakt výbornej! Ale nakonec to bylo další skvělé léto, které mě obohatilo o nové zkušenosti. Teď už vím, že se o sebe vždycky dokážu postarat.

Rhodos je nádherný ostrov, hlavní město mi přirostlo k srdci, nějak jsem se tam přirozeně vyznala bez použití mapy, byla jsem tam jako doma, azurové moře, krásnější než kde jinde, bylo mi tam moc dobře. Rhodos vřele doporučuji, za prací ne, ale na dovolenou určitě.
 


Párty, rozloučení a poslední výlet!

3. srpna 2015 v 18:46 | Šárka |  Dánsko Letní škola 2015
Letní škola v Dánsku

V přístavech dánských měst, což se mi moc líbí, mají uměle vytvořené pláže s barem, lehátky, stolním fotbálkem nebo třeba volejbalovým hřištěm, k tomu pouští nějaký housík a celkově to má hrozně pohodovou atmosféru. Na takové pláži jsme měli rozlučkovou párty, kde nám prodávali vše za 5 DKK, pivo, salát, párek a podobně. Bylo celkem chladné počasí a brzo jsme se rozešli, abychom se mohli připravit na větší párty v baru v centru.


Na cestě do baru se nás naskládalo asi osmnáct lidí do dvou aut, takže velká zábava, auta k prasknutí, selfíčka, videa a adrenalin pro řidiče. V baru byla akce - drinky za polovic do půlnoci, což znamená 35 DKK, v plné ceně 70. Kluci nakupovali litrová piva v obrovských umělohmotných džbánech. Jakmile odbyla půlnoc, přesunuli jsme se do baru kousek vedle, kde měli tuto akci až do jedné do rána. No co, vychytralí šetřiví Češi.

Druhý bar byl jiného stylu, takový více undergroundový. Zaujala nás hra s kelímky vyskládanými na stole na straně parketu. Dva týmy, dva ping pongové míčky, kterými se snažíte trefit do kelímků druhého týmu na opačné straně stolu z pola plných vodkou s džusem. Kluci už byli na mol, tak jsem to vždycky vypila já. Hráli jsme s Dánama, klasika, dva hokejové národy proti sobě, nevedli jsme si špatně, ale bohužel nakonec jsme letošní hokejové vítězství nad Dány neobhájili. :-)


V sobotu, v den odjezdu, který nás čekal až v devět hodin večer, se naše cestovatelská pětka vydala do pirátského městečka Juelsminde a krásného cihlového Vejle, kde nás překvapila nádherná ulice s barevnými deštníky.




Pak už jen rozloučení u autobusu a odjezd. Sbohem Dánsko!! Bylo mi v tom království kol, lega, luk a moře příjemně!! :)


Týden třetí ...

3. srpna 2015 v 18:12 | Šárka |  Dánsko Letní škola 2015
Letní škola v Dánsku

Je pondělí a já si to mířím po pouhých čtyřech dnech léčení angíny do školy. Jsem přece v Dánsku už jen poslední týden, není čas podléhat nemoci, ale vstát z postele a ještě tady něco zažít. Ve třídě piji horký čaj a pomáhám své skupině se závěrečnou prezentací. Teoretické přednášky skončily a my máme tento týden za úkol vybrat si společnost, zjistit mezery v jejím fungování a navrhnout jejich řešení jako správní manažeři. Tato práce mě baví, snažím se při ní uplatňovat svojí kreativitu a srším nápady jak motivovat zaměstnance k větší výkonnosti.

Večer dostávám větší chuť do života a tak si užívám společnosti v rozlehlé moderní tělocvičně našeho kampusu. Dnes nám španělský student předcvičuje základy latinskoamerického tance, následně hraji s kluky badminton a končím u ping pongového stolu. Jsem jako raketa a ostatní mají trošku starost o mé zdraví a tak se radši sbalím a jdu spát, vyčerpaná a šťastná.

Ve středu večer sílí intenzita příprav na závěrečnou prezentaci, každý má před třídou přednášet svůj podíl. Desátá hodina odbíjí, přichází nervozita, takže piju kafe a do dvou do rána si chystám z nespavosti svůj proslov. Celkem mě to baví a chci ze sebe vydat co nejvíce, abych tento kurz mohla zakončit s dobrým pocitem a zkusila ukázat co ve mně je. Dokonce mě čeká i závěrečná zkouška.

Je čtvrtek a přichází den D. Ve třídě je vážná atmosféra. Každý chce být nejlepší. Na řadu přicházíme jako třetí. Jsem vždy před mluvením před lidmi tolik nervózní, pak přicházím na řadu a cítím se jak omámená, vím, že musím předstoupit, mluvit a není cesty zpět. Musím ale říct, že po prvních slovech, když vím, o čem mluvím, to náhle přejde a začnu si to užívat.

Stát před lidmi, být středem pozornosti, vypadat přitom sebevědomě a zaujmout posluchače natolik, aby se neodvraceli, ale chtěli vědět, co řeknete dál - to je umění, které takový Obama ovládá bezchybně, a také představa, ke které mám možná daleko, ale potenciál by snad byl, nejdůležitější je trénink. To měl být cíl našeho kurzu, Zkusili jsme si to, ale jen tak trošku, zlehka, prostě příliš málo a musím říct, že velkou vinu nese náš vcelku apatický učitel, který zvládal přípravy na hodinu a harmonogram, ale už nezvládnul navázat se svými studenty vztah (Co o něm vlastně vím? Kdo nás to vlastně učil?), ukázat nám jak se to dělá, snažit se nás posunout, poznat nás jako jednotlivce. Vlastně jsme byli zklamaní, při závěrečném hodnocení (anonymní hodnocení vyučujícího) se to projevilo a já byla jen překvapená, jak překvapený z toho byl on… co čekal? Závěrem bych chtěla říci, že tento kurz, jak se ukázalo, se neskládal z mistra a jeho učňů, ale pouze ze studentů a tak jsme si z něj každý něco odnesli.


Čeká nás ještě párty, rozloučení s kurzem a poslední výlet!!!

Videa z cest po USA

23. července 2015 v 21:34 | Šárka |  USA 2014
divoké LAS VEGAS

www.youtube.com/watch?v=fuWOoMoplm0 - pro představu jak to vypadá, když stojíte v noci na stripu v Las Vegas, je to vlastně taková dlouhá ulice ve tvaru L plná obchodů, casín, hotelů apod.




velkolepý NEW YORK

www.youtube.com/watch?v=ItOtcCen7tk - výhled z Rockeffeler center na Manhattan, záměrně jsme nešly na Empire State building, abychom si jí mohly natočit a vyfotit se s ní :)

www.youtube.com/watch?v=DldcKwzHq18&feature=youtu.be - výhled na Central park z Rockefeller center, všimněte si vpravo vysokého věžáku, poslední patra jsou červená, ten se zrovna dokončoval, jmenuje se 432 Park Avenue a je plný luxusních bytů, čím výš tím dražší :) můžete si o něm přečíst na: www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/291830-panorama-new-yorku-prekreslil-novy-nejvyssi-mrakodrap/

www.youtube.com/watch?v=2Pom_-2jOYc - první procházka po NYC, večer, všechno svítí, cestou na Times Square všude spousta lidí a samá pohyblivá reklama :)



www.youtube.com/watch?v=qUfliaWz99c - poslední den v NYC jsem se k večeru procházela po Central parku, kde jsem náhle zaslechla hudbu, řekla jsem si "půjdu za ní" a vzala si kameru do ruky, je to dost rozklepané, ale pamtuju si, že až tam mi došlo, že jsem v jedinečném New Yorku a další den jedu domů...Pak jsem si řekla, že by byla škoda jít na metro, jelikož jsem tam byla buď naposledy nebo se tam ještě dlouho nevrátím, a tak jsem se rozhodla jít pěšky až na Times Square, řeknu Vám na mapě sice kousíček, ale v praxi cesta nekonečná, viděla jsem zapadat slunce mezi mrakodrapy, bylo to krásné loučení, nakonec jsem stihla ještě poslední nákupy na Times Square, následně v metru cestou na ubytovnu v Astorii jsem se pak musela hodně snažit abych neusnula a neskončila v proslule nebezpečném Bronxu, na další den jsem spala jak zabitá, ráno jsem sbalila kufry, vyrazila na Kennedyho Airport a letěla zpátky do Evropy :(




okouzlující SAN FRANCISCO

www.youtube.com/watch?v=lVA2F2XZrGk - jak jsme si to řídili po San Franciscu, hudba, čtyřproudová dálnice, obrovský most, výhled na světélkující město, které bohužel kamera moc dobře nezachytí :)

www.youtube.com/watch?v=jK7rdcp7Id4 - v přístavu v centru San Francisca jsme narazili na pouliční zpěváky, kteří tam vytvořili úžasnou atmosféru, já jsem v nich viděla takové typické představitele toho volnomyšlenkářského prostředí, kde v minulosti vzniklo hippies :)



Neviditelná výstava

23. července 2015 v 18:59 | Šárka |  Zážitky

"Teprve, když víme, že existuje slepota, činí nás to vidomými."

V lednu roku 2015 jsme se se spolubydlící vydaly na Neviditelnou výstavu, která otevírá bránu do jiného světa a to světa lidí nevidomých.

Byl to velmi zajímavý zážitek, ačkoliv nezvyklý, možná dokonce ze začátku nepříjemný. Vstoupili jsme do naprosté tmy jejich každodenní zkušenosti. Po celou dobu jsem měla pocit, že je přede mnou nějaká překážka, neustále se člověk krčí, opatrně našlapuje a šátrá rukou do prostoru před sebou. Samozřejmě v druhé polovině prohlídky jsem se trochu uvolnila, k čemuž pomohl především náš veselí průvodce, který neustále vtípkoval a udržoval s námi kontakt, abychom slyšeli, kde se nachází.

Myslím, že vidomí lidé svět nejvíce vnímají zrakem, "cítí" zrakem, hodnotí zrakem, orientují se v prostoru zrakem, když ale zrak vypneme, musíme "vidět" hmatem a čichem. Bylo těžké, představit si, jaký má vlastně celý prostor v kterém se pohybujeme tvar, ačkoliv to byla prý hranatá místnost, spíš jsem měl pocit, že jsme v bludišti. Můj orientační smysl naprosto zkolaboval. Myslím, že mám ale celkem dobrou představivost, co se týče rozeznání předmětů hmatem, všechny sochy, kterých jsme se dotýkali jsem identifikovala. :)

Nakonec jsme prošli "lesním světem" dozadu do baru, kde jsme pak poseděli a povídali si. Barmana a průvodce jsme vlastně poznávali jen podle hlasu. Člověk najednou hodnotní lidi úplně jinak. Oba měli velmi příjemný hlas, byli vtipní, velmi sympatičtí, přála jsem si vidět, jak vypadají. Byl trošku problém, když jsme vedli dvě konverzace a mluvili přes sebe. Člověk vidomí, i když zcela neslyší, co ten druhý říká, může podle pohybu úst nějaká slova rozpoznat. Zaujalo mě například, podle čeho si prý pamatují ulice, určitě to totiž není podle jejich názvu ale podle toho, co se v nich nachází a jak voní nebo zapáchají. Říkala jsem si, jak bych asi nevidomému popsala nějakou ulici v Praze podle vůně. Myslím si, že vůně vlastně téměř vůbec nevnímám.

Jakmile jsme v naprosté tmě dopili své nápoje a dozvěděli se spoustu zajímavých informací o životě nevidomých, průvodce nás zavedl k východu, kde nás do očí udeřilo silnější světlo než kdy jindy. Zbývalo už jen rozloučení.

Na závěr bych poznamenala, že svět nevidomých je všude mezi námi, akorát je pro nás vidomé skrytý. Všímají si totiž přesně toho, co my téměř nezaregistrujeme a možná i někdy považujeme za nedůležité. My za to vidíme to, co oni nemohou. Jaké by to asi bylo, všechny tyto smysly vnímat stejnou měrou dohromady.

Hezký a přínosný zážitek. Doporučuji.


Možnosti cestování pro každého

22. července 2015 v 22:37 | Šárka |  Možnosti cestování pro každého!

MYSLÍŠ, ŽE TO NEJDE? ... Cestovat touží prostě každý. Někdo by chtěl, ale bojí se udělat první krok. Jsou i tací, kteří ani neví, jaké mají možnosti. Jsou studenti, kteří si myslí, že Erasmus je ta jediná a nejlepší možnost cestování, a pak jsou nestudenti, kteří si myslí, že pro ně už žádné možnosti nejsou.

TAK TO ALE VŮBEC NENÍ! Možností je opravdu hromada a tak, jelikož cestování zbožňuji a každému přeji mít svůj vlastní cestovatelský zážitek, bych sem ráda napsala seznam všech možností pro každého, které jsou mi známé.

Možnosti budu postupně doplňovat ...

MOŽNOSTI PRO STUDENTY:
  • Samozřejmě první na seznamu je Erasmus
  • Camp v USA (agentura Campleaders - mnou a mnoha dalšími osvědčená)
  • Aiesec - pracovní i dobrovolnické stáže
  • plavčík v USA (na googlu vám vyjede spousta agentur, které toto umožňují jako czech-us, nazkušenou.cz apod.)
  • Letní škola v Dánsku (Czech-us nebo Scandinavianstudy) pokud jste studenti ČVUT máte smlouvu s Via University takže za studium neplatíte, také si můžete tento kurz zařídit samostatně, prostě napište mail uviversitě a zařiďte si vlastní dopravu, nebudete platit poplatek agentuře, navíc si ve své škole domluvte zápočet 5 kreditů
  • bestprague.cz
  • iaeste.cz - praxe a stáže
  • athensprogramme.com - studium v zahraničí
  • výměnný program Ceepus - o něm se určitě na stránkách své univerzity dozvíte stejně jako o erasmu
  • animafestexperience.com - osvědčeno, znám lidi, kteří jeli, sama jsem zkoušela, ale vybrali mi destinaci Menorku a tam jsem nechtěla (ale kamarádka tam byla a bylo to super), asi lepší zařizovat si to alespon 3-5 měsíců dopředu, nemusíte umět španělsky pro práci v kuchyni, se španělštinou ale můžete skončit i na recepci nebo jako animátor :)

MOŽNOSTI PRO NESTUDENTY (občas to chce prostě sbalit batoh a být dobrodruhem)

Většinou agentury uvádí věkový limit do třiceti až pětatřiceti let.
  • Canada - program Canago - práce v lyžařském resortu
  • Nový Zéland - práce v resortu, sběr ovoce, aupair
  • Studium v Austrálii
  • Studium VŠ Dánsko (scandinavianstudy.com) - zdarma vzdělání, platí za vás zdravotní pojištění, zdarma kurzy dánštiny a další výhody jako výhodnější daně pokud si jako student najdete práci - velmi doporučuji, Dánsko má úžasné možnosti
  • Aupair USA a vůbec po celé Evropě (aupair-world.net, studentagency)
  • Aiesec - pracovní stáže pro absolventy
  • Sběr ovoce po celé Evropě - Španělsko, Norsko a mnoho dalších (dřina za tučnou odměnu)
  • Anglie - (radydociziny.com) zde se dá lehce najít práce, samozřejmě čím lepší angličtinu máte, tím lepší práci dostanete jak na stavbě tak v obchodě, v baru, kavárně Starbucks a podobně, pokud máte zájem prosurfujte internet, znám mnoho lidí, kteří si tam našli slušnou práci ve svém oboru
  • Dobrovolnické projekty od inexsda.cz (jídlo + ubytování zdarma, ostatní si platíte, ale poznáte lidí z celé Evropy a procvičíte Angličtinu, následně můžete cestovat)
  • Stavění školy v Africe či Kambodži
  • Indonésie - pomozte s výukou dětí http://kintari.org/info/jak-pomoci/vyuka-deti-v-indonesii-help-camp
  • znáte Ladislava Ziburu? - máte rádi chůzi, svobodu a dobrodružství? Sbalte bahot, vyražte z prahu domova a dojděte třeba ... do Barcelony? Říma?
  • Procestujte Evropu s couchsurfingem! - bydlení zdarma, nebo za dárek hostiteli, to vám ušetří ;)
  • cestujte stopem!
  • Afrika - program volunteersa.com - dobrovolnictví, třeba na farmě s divokými kočkami viz.: https://www.youtube.com/watch?v=aukIXtPvVXE jako český dobrovolník byste se stali asi průkopníkem
  • surya.cz - "Chtěli byste spojit svou cestu do Indie s možností zapojit se do projektu Sluneční školy přímo v Kargyaku? Hledáme dobrovolné učitele pro výuku a spolupráci na monitorování projektu Sluneční školy v Kargyaku zejména v letních měsících."
  • http://www.workaway.info/
  • pro inspiraci: http://virality.cz/10-inspirujicich-cestovatelu/



Týden druhý ...

22. července 2015 v 12:22 | Šárka |  Dánsko Letní škola 2015
Letní škola v Dánsku

První tři dny chodím do školy, ve středu už ale cítím počáteční příznaky nějaké nemoci, snad jen nachlazení. Pořádně mě začíná bolet v krku a další den, ve čtvrtek už ani nejdu do školy, ale ležím v posteli. Večer píšu na facebooku Peterovi, který tu má auto, aby mě další den až skončí ve škole, hodil do nemocnice na kontrolu u doktora.

V pátek ráno mě probouzí hlasité bušení na dveře a hlas Petera "Tak jsem tu, jedem do té nemocnice?!" …. "Dej mi deset minut!" volám na něj unaveně. Obléknu se, vezmu si peníze, doklady, pojištění a vyrážíme.

V nemocnici recepční vypadá, že neumí dobře anglicky, což mě v Dánsku, kde mluví anglicky i bezdomovec, překvapuje a podává mi kartičku s kontaktem prý na nějakého doktora, který mi pomůže. Nejde se mu dovolat a tak se ptáme kolemjdoucí sestřičky, co můžeme dělat a ta nás posílá k jinému vchodu na "emergency". Tam nám dispečerky radí mnohem lépe, dostáváme kontakt a adresu k doktorovi, kterému u nás říkáme "obvoďák"a tak jedeme tam.

Jen o pár ulic dál narážíme na malý cihlový domeček s cedulkou. Recepční v pokročilejším věku mluví perfektně anglicky, chtějí po mě doklady a říkají, že mě vyšetření může stát až několik set dánských korun, souhlasím, posadím se v čekárně a čekám, až na mě přijde řada. Čekám méně jak půl hodiny a už slyším doktora zvolávat mé jméno, na pohled takový hromotluk, ale sršící takovou zvláštní pozitivní energií, trochu vtipný chlapík. "How can I help you?" zírá na mě ve své ordinaci a ptá se, tak mu popisuji svůj stav, zkontroluje mi krk, ptá se na můj pobyt v Dánsku a nakonec mi napíše předpis na penicilin, loučíme se a mám dobrý pocit.

Čekám na poplatek u recepce a vidím, jak recepční promlouvá s doktorem, nakonec se na mě s úsměvem otočí a prohodí: "It's for free." … "Really?" divím se, "Yes."… "Thank you." odpovím a překvapeně odcházím. Myslím, že to bylo laskavé a charakterní, nechci generalizovat, ale opět to na mě působí jako něco, co se vám stane pouze ve fungující moderní zemi.

Nakonec tedy jedeme k lékárně, zastavujeme na parkovišti u supermarketu Lidl a vystupujeme. Hned vedle je lékárna, která je plná lidí, musím si vzít lísteček s číslem a čekat zhruba deset minut než přijdu na řadu. Lékárnice ve středním věku umí samozřejmě výborně anglicky, je velmi příjemná, penicilin stojí 60 DKK. Když se vracíme na parkoviště čeká nás nemilé překvapení. Žlutá páska za stěračem - pokuta 650 DKK - nikde označení placeného parkoviště, vlastně dosud nevíme za co přesně byla, ale i přes snahu se domluvit alespoň o slevě musíme pokutu platit. Tak alespoň, že jsem měla zdarma tu prohlídku u doktora.

… A taková byla moje zkušenost s dánským zdravotnictvím a dopravními sankcemi.


Výlet do Aarhusu

22. července 2015 v 12:21 | Šárka |  Dánsko Letní škola 2015
Letní škola v Dánsku

Aarhus

Studentské město, nijak zvlášť velké, ale všude je vidět pohoda, všechno funguje, pokrok. Dáni umí pracovat s prostorem, mají velký ohled k přírodě, ve městech jsou propojené stavby se zelení a zábavními prvky. Celé město jsme projeli na vypůjčených kolech. Prozkoumali jsme centrum, kde se zrovna konal Jazzový festival, takže se z různých míst ozývala hudba. Projížděli jsme se také podél pobřeží a narazili na rozlehlé travnaté parky.

Trošku máme pocit, že to tu nežije. Jeden z nás prohlašuje "je to tu hezký, ale takový pro důchodce". Tak nevíme, zda je to tím, že mládež odcestovala nebo takové Dánsko prostě je, klid a pohoda, asi by stálo za to podívat se sem během školního roku. Třeba je Kodaň jiná, větší metropole, kdo ví?



Kam dál